Zdravím všechny ženy, které tento den D teprve čeká! Jsem ráda, že můžu svůj příběh sdílet s ostatníma a doufám, že vám můj zážitek zlepší náladu a zažene strach. 

Když se mě někdo ptá na porod, většinou se na mě koukají s vykulenýma očima, protože to, co jim řeknu, jim prostě nejde do hlavy. A vlastně je úplně chápu. Od mých kamarádek jsem slyšela samé hororové příběhy, ve kterých byla spousta bolesti a všeho ostatního, co jako prvorodička nepotřebuje žádná slyšet. Takže pokud to máte ve svém okolí stejně, zkuste tyhle negativní zkušenosti pouštět jedním uchem tam a druhým ven. Nebo je radši neposlouchejte vůbec. Nemůžu říct, že jsem před porodem nebyla nervózní. Ale moje vlastní zkušenost byla úplně jiná. A myslím si, že můžu říct, že porod může být fakt krásný.

„..prostě jsem v tu chvíli věděla, že to zvldánu.“

Rodila jsem tři dny před termínem, což bylo tak akorát. Už jsem měla takový ten pocit, že už je na čase. A když to přišlo, prostě jsem v tu chvíli věděla, že to zvládnu. Už během těhotenství jsem několikrát byla v nemocnici, kde jsem nakonec rodila, takže jsem tak trochu věděla, do čeho jdu. A taky se mi tam líbilo. Asi to zní divně, ale věděla jsem, že tam chci být, až přijde ten správný okamžik. To je možná první krok k bezproblémovému porodu.

Od začátku jsem měla skvělou porodní asistentku, která byla fakt úžasná. Celou dobu tam byla pro mě i mého muže. Vždycky mě (někdy nás oba) jen jemně vedla, a dala mi prostor, abych si to všechno prožila, tak jak jsem to potřebovala já. Nechovala se  jako někdo, kdo by mi říkal, co mám dělat, nebo co je správné a co ne. Spíš jsem měla pocit, že je tam pro mě a podporuje mě v tom, jak to cítím. A to bylo přesně to, co jsem potřebovala.

„..byla to ta bolest, se kterou jsem mohla pracovat a o které jsem věděla, že přinese něco nádherného.“

Nebyl problém v tom, aby bylo rozsvíceno jen malé světlo a mohli jsme tak mít přítmí. Dokonce manžel v jednu chvíli pouštěl i oblíbenou hudbu, kterou jsem si přibalila do tašky. Ale ta mě po chvíli spíš víc štvala, než uklidňovala, a tak jsme se na to vykašlali a byli v tichu. V báječným tichu, které občas narušila jen jemná komunikace s asistentkou. Díky tomu tichu, tmě, manželovi a skvělý podpoře od asistentky jsem si připadala jako doma. Podle mě jsem díky tomu i líp snášela kontrakce a v klidu si je prodýchávala. Jo, ta bolest tam byla, ale byla to ta bolest, se kterou jsem mohla pracovat a o které jsem věděla, že přinese něco nádherného. 

Asi není potřeba popisovat tady jednotlivé detaily porodu. Ale chtěla bych vychválit dvě věci, co mi u porodu moc pomohly a co bych doporučovla i ostatním. První věcí, byl rebozo šátek. S ním mi pomáhala asistentka líp zvládat kontrakce a to byla chvilkama opravdu obrovská úleva. Další věcí je bylinná napářka. Měli jsme s sebou směs k porodu a nakonec jsme využili i tu, co měli přímoc v porodnici. Teplo z napářky bylo moc příjemný a ta vůně bylinek ještě víc doladila atmosféru. Taky jsem po porodu nepotřebovala skoro žádné stehy.

„..mému manželovi, který si prožil všechno se mnou a ničeho se nezalekl..“

Už jsem jednou někde četla, že se nějaká maminka krásně prodýchala až k miminku. A teď už to úplně chápu, řekla bych, že jsem to vnímala stejně. Každopádně ale věřím, že je k tomu potřeba příjemné prostředí, kde se žena může cítiti naprosto v bezpečí. Jsem opravdu hrozně moc vděčná porodní asistentce, která tam se mnou byla, mému manželovi, který si prožil všechno se mnou a ničeho se nezalekl a také celkovému přístupu porodnice. 

Takže maminky, neztraťte se v příbězích vašich kamarádek nebo ostatních v okolí. Nenechte se vyděsit a když to půjde, zkuste se trochu těšit. Porod mého syna byl bez komplikací a anestezie, ohromně intenzivní a zároveň plný klidu. A všechno tohle přeji i všem vám ostatním!

A jak bych můj příběh pojmenovala? Asi "Nenoste si k porodu stres, který není váš!" :D

Díky za možnost sdílení. Simča